Jeden kamarád mi napsal:
„Čau Peťo, už delší dobu sleduju Tvoje turistický aktivity v poslední době, hrozně tomu fandím, ale hlavně by mě zajímalo, jak se Ti to stalo? 🙂“
Inu… Jako všechno dobré v mém životě úžasnou souhrou náhod (a určitě i zásluhou chudáka mého anděla strážného).
Někdy začátkem roku 2024 jsem se dostal k práci na novém webu Klubu českých turistů. Nebylo to úplně jednoduché, ale dopadlo to dobře, a turisti mi v dubnu 2025 udělili čestné členství v KČT. To ale ještě nebyl spoušťový moment.
Ten nastal až v květnu téhož roku. kde se při lékařské kontrole zjistilo, že hodnoty, co mám mít nízké, mám vysoké, a naopak, takže jsem prakticky klinicky mrtev 🤣🤣🤣. A protože posilovna kvůli tlaku nešla (a taky žádná v Praze nemá otevřeno mezi druhou a čtvrtou ranní, kdy mívám čas), začal jsem cvičit doma. K tomu jsem si zkusmo (když už jsem měl tu průkazku, že…) 14. června zašel Pohádkový pochod „Za výzo“ − 5 kilometrů, vlastně dětskou trasu.
Začalo mě to dost bavit, v lese toho dost vymyslím a hlava si na rozdíl od nohou odpočine. Objevil jsem spoustu míst a památek a začal se kamarádit s hodně fajn lidmi. Navíc jsem za tu dobu shodil pár kilo a zdravotní hodnoty už nejsou tak tragické. Pochodování mi tedy vlastně zachraňuje život, jak fyzicky, tak psychicky.
Tož tak asi 🤣 Dum incedo, spero – Dokud pochoduji, doufám.
Jeden kamarád mi napsal:
„Čau Peťo, už delší dobu sleduju Tvoje turistický aktivity v poslední době, hrozně tomu fandím, ale hlavně by mě zajímalo, jak se Ti to stalo? 🙂“
Inu… Jako všechno dobré v mém životě úžasnou souhrou náhod (a určitě i zásluhou chudáka mého anděla strážného).
Někdy začátkem roku 2024 jsem se dostal k práci na novém webu Klubu českých turistů. Nebylo to úplně jednoduché, ale dopadlo to dobře, a turisti mi v dubnu 2025 udělili čestné členství v KČT. To ale ještě nebyl spoušťový moment.
Ten nastal až v květnu téhož roku. kde se při lékařské kontrole zjistilo, že hodnoty, co mám mít nízké, mám vysoké, a naopak, takže jsem prakticky klinicky mrtev 🤣🤣🤣. A protože posilovna kvůli tlaku nešla (a taky žádná v Praze nemá otevřeno mezi druhou a čtvrtou ranní, kdy mívám čas), začal jsem cvičit doma. K tomu jsem si zkusmo (když už jsem měl tu průkazku, že…) 14. června zašel Pohádkový pochod „Za výzo“ − 5 kilometrů, vlastně dětskou trasu.
Začalo mě to dost bavit, v lese toho dost vymyslím a hlava si na rozdíl od nohou odpočine. Objevil jsem spoustu míst a památek a začal se kamarádit s hodně fajn lidmi. Navíc jsem za tu dobu shodil pár kilo a zdravotní hodnoty už nejsou tak tragické. Pochodování mi tedy vlastně zachraňuje život, jak fyzicky, tak psychicky.
Tož tak asi 🤣 Dum incedo, spero – Dokud pochoduji, doufám.
